Uhlobaroni ničí, červení i modří

Pamatuji si, jak po válce prohlásila tehdejší ministryně pro výživu Ludmila Jakovcová, ať tady všechno klidně padne, jen ať máme uhlí. Myslím, že se od té doby mnoho nezměnilo. Uhlobaroni jsou stejní, ať jsou červení nebo modří, soudruzi nebo páni. Hlavně jde o to všechno vyrabovat, rozkrást, zdevastovat a pak utéct. Že po nich zůstane zdevastovaná krajina, to je nezajímá. Oni by tady přece nežili. Na místních haldách už vymírají i zajíci, takové tam roste svinstvo. Tu zemi už nikdo nedá dohromady. Co je to rekultivace? Zakrývání stop. Je pěkné, když je na tom něco zeleného, ale je to jen povrh. Na deseti metrech hlušiny je třeba metr hlíny, co na tom může vyrůst, co si na tom můžete postavit? Podkopáváme sami sebe. Nemyslím si vůbec, že by to s ekologií bylo lepší než za komunismu. Jednání s lidmi je dnes možná ještě horší, než za komunismu. Uhlobaroni ale nikdy dopředu neříkali, kam až půjdou, protože to sami nevěděli. Dodnes jsem dojatý, když si prohlížím staré fotky z Darkova. Jak tady bylo krásně, domy, zahrádky, květiny. Dospělí chlapi nebyli schopni pro zármutek promluvit, když museli pryč. Mnoho lidí po přestěhování do paneláků předčasně zemřelo. Darkov doplatil stejně jako jiné obce na sloučení do „Velké“ Karviné. Stará Karviná, Fryštát, Darkov, Louky… Co zbylo z Louk? Ztratily se do půl druhého měsíce. Měla se připojit i Stonava. Asi by už dneska taky nebyla.

Cena lidského života z pohledu OKD

Dne 28.4.2008 nás Česká televize v pořadu Reportéři informovala o hrozném a pro mne zároveň také „hrůzném“ přístupu společnosti OKD k jednomu pracovnímu úrazu s následkem smrti na dole Paskov z r. 2005 (/odkaz/1). Myslím si, že přístup OKD zcela jednoznačně ukazuje, že hodnota lidského života jejich zaměstnanců, či lidí pro OKD pracující, není valná. A už vůbec ne podstatná. Každý je nahraditelný – a vypadá to bohužel tak, že i celkem levně (vyčíslená hodnota ztraceného života zdaleka nedosahuje průměrného měsíčního příjmu na střední managerské pozici v menší firmě, či-chcete-li jiné reálné porovnání, pak hodnota tohoto zmařeného života v penězích ze strany OKD se dá přirovnat k pořizovací ceně štěněte anglického buldoka nebo norské lesní kočky, nákupu 4 chovných ovcí, či poloviny hodnoty vysokobřezí jalovice mléčného plemene skotu, anebo jedné velké traktorové pneumatiky… Jak bychom pak naivně mohli věřit tomu, že společnosti OKD někdy v budoucnu půjde o krajinu Frenštátska a lidi zde žijící, že se jejich přístup někdy změní… Jejich zisk je na prvním místě. Co mě ale naprosto konsternovalo, to byl fakt, že i v takovémto vážném a smutném případě obvodní báňský úřad „kryje“ záda soukromé těžební společnosti. Obvodní báňský úřad – ona státní instituce, DOZORUJÍCÍ vlastně činnost společnosti těžební… To je výsměch nám všem.